Jaké to je žít s výstavním pejskem?

Spousta mých přátel „nepejskařů“ si myslí, že jsem blázen .

Když se s nimi potkám, tak se mě už ani nezeptají, jak se mám, ale rovnou se mě ptají: „Tak co, kolik máš psů? Zase nějaký nový přírůstek?  A jak to vlastně všechno stíháš?“

Když jsem tak nad tím vším přemýšlela, tak máme každý rok  alespoň jednoho nového pejska. A kdy skončím s navyšováním počtu psů? To já ale opravdu nevím.

A jak se to dá stíhat? Blbě, ale dá. Všechno se dá, když Vás to baví. Vše je přeci jen o prioritách. Je fakt, že někdy jsem opravdu hodně moc unavená a když ráno vstávám a jedu na výstavu, tak si kolikrát položím otázku, jestli mi to za to stojí. Jestli nejsem cvok si dobrovolně krást víkendy a vstávat brzo ráno nebo někdy dokonce ještě v noci. Ale ano, stojí a i když si tu otázku položím tisíckrát, tak stejně pošlu přihlášku, večer vykoupu psy a ráno zase vstanu a jedu. Chápu, že spousta lidí tohle nikdy nepochopí. Myslí si, že jsme blázni. A ano do určité míry opravdu jsme. Každý z nás má přeci nějakou svoji „ závislost“ – koníčka.

Ale já neznám nic lepšího, než sklízet úspěch za práci, za čas a za starostlivost, kterou věnuji svým psů. A je skvělé, jak se i oni radují společně s Vámi. Jak jsou na nich vidět pokroky, které udělali když s nimi pracujete. Je i skvělé, když jste v kruhu a slyšíte, jak za vámi lidi v publiku říkají ten silky teriér musí přece vyhrát, ten je přece nejkrásnější.

Kdysi jsem dávala rozhovor do rádia na téma „Co všechno musí pejsek umět, když ho chce majitel vzít na výstavu“. Reportér mi na konci rozhovoru položil otázku, která mě dost zaskočila : „A není to tak, že panička si usmyslí a pejsek to provede?“. Ne není, je to přeci jen hra. Tahle věta by se přeci dala použít na cokoliv, na tanec se psem, poslušnost, obrany, stopy, agility atd.. Ale já si myslím, že pes, kterému se věnujete, a pokud po něm chcete nějaké výsledky, tak se mu určitě věnujete víc, než jen psovi na „mazlení“, má s vámi lepší vztah. A nebere to jako, že vy mu přikážete a on musí jít a udělat to, jinak bude bit. Bere to jako hru. Stejně tak, jako Vy si hrajete s dětmi, tak my si zase hrajeme se psy. A jakou mají psi radost, když vy máte radost. Když je chválíte, že dnes byli opravdu báječní.

Co nám přináší výstavy kromě potěšení?

Vlastně nic, když pominu, že se setkáte s dalšími chovateli a máte možnost vidět, jak se vyvíjí chov. Pokud se Vám zadaří, tak dostanete pohár, medaili nebo kokardu. Někdy také vůbec nic.

Ale o to přeci nejde. Je to náš koníček.

Jaký je život výstavních psů?

Úplně normální, jako život psů nevýstavních. Rozdíl je, že se častěji koupou, stříhají a cestují. Ale to snad není nic, co by bylo tak strašného a oni trpěli.

Další rozdíl je jen v tom, že u dlouhosrstých plemen se musí dát větší pozor na srst, aby se neolámala. To ale neznamená, že jsou celý den zavřeni a chodí čůrat jen na plenky. To u nás neuvidíte. Chodí stejně tak ven, jako psi, kteří se nevěnují výstavní kariéře. Jen musím předvídat a dávat pozor, aby si neotrhali chlupy a tak jim uděláme culíčky a je vystaráno.

Když nám vybude volný víkend, tak podnikáme s pejskama dlouhé procházky, pilujeme prostředí a chodíme plavat. Děláme prostě to, co je baví.

PS:

Výstavním pejskem myslím pejska, jehož páníček se rozhodl na výstavy chodit. Nikoliv pejska, který musí mít výstavní předpoklady. Nevýstavním pejskem myslím pejska, jehož páníček na výstavy chodit nechce, i když pejsek má a nebo nemá výstavní předpoklady. Rozhodně to nemyslím tak, že pejsek výstavní rovná se pejsek krásný a pejsek nevýstavní rovná se pejsek ošklivý. Tak to není a pro většinu lidí je stejně nejkrásnější ten jejich pejsek Nebo ne?